Český rozhlas (ČRo) není státním médiem. Jde o médium veřejné služby zřízené zákonem, ve kterém je tato veřejná služba popsána, a financované z rozhlasového poplatku, který rozhlasu platí přímo veřejnost. To znamená, že ČRo je nezávislý na vládě nebo na státním rozpočtu.

Na fungování ČRo dohlíží veřejnost prostřednictvím Rady ČRo a velké vysílací rady (RRTV). Tyto rady kontrolují činnost rozhlasu, ale nezasahují do obsahu. ČRo je také povinen podle zákona poskytovat objektivní a vyvážené informace a pravidelně si analyzuje například svou politickou vyváženost.

Český rozhlas hospodaří odpovědně, což dokládají každoroční Výroční zprávy o hospodaření, schválené Poslaneckou sněmovnou ČR a Senátem ČR.

Od roku 2005 se poplatek 45 Kč měsíčně nezvýšil, přesto jsme rozšířili nabídku služeb: nové regionální a digitální stanice, zpravodajský server iRozhlas.cz a audio portál mujRozhlas. To vše díky pečlivému nakládání s rozpočtem.

Každý si může o našem hospodaření udělat vlastní obrázek – všechny informace jsou veřejné. Detailní informace o rozpočtu jsou dostupné zde.

V evropských státech veřejnost financuje média veřejné služby všude, liší se jen způsob. Nejlepší z pohledu předvídatelnosti a finanční nezávislosti na aktuální politické moci je financování prostřednictvím poplatků. Ty vytvářejí přímou vazbu mezi médii a občany, podobně jako společenská smlouva.

V mnohých sousedních státech s podobnou tradicí, např. v Německu nebo Rakousku, se platí rozhlasový a televizní poplatek. Platí jej každá domácnost bez ohledu na to, zda vlastní televizor nebo rádio.

Financování ze státního rozpočtu je rizikové – politické vlivy mohou ovlivnit nezávislost, objektivitu i vyváženost médií. Také hrozí postupné snižování rozpočtů, což ukazují zkušenosti ze zahraničí. Evropské směrnice (nově EMFA) navíc doporučují, aby financování veřejnoprávních médií bylo transparentní, předvídatelné a nezávislé na politice, což poplatky splňují nejlépe.

Aby byl ČRo relevantní, musí působit i v online prostoru. Je to jeho povinnost – veřejná služba bez posluchačů nemá smysl. Internet je přirozenou platformou pro distribuci obsahu, stejně jako u všech vyspělých médií veřejné služby v Evropě.

Co je veřejná služba, najdete zde: veřejná služba ČRo.

ČRo rozvíjí své internetové platformy – Rozhlas.cz, iRozhlas.cz a mujRozhlas.cz – a bude pokračovat i v podcastové tvorbě, kterou nabízí od roku 2005. Podcasty tvoří z 99 % pořady vyrobené pro rozhlasové vysílání, jen jsou v online distribuci k dispozici tzv. na vyžádání v čase, kdy se je rozhodnete poslouchat.

Obavy, že ČRo použije prostředky na „budování konkurence“ v online, už byly vyvráceny. Součástí aktuálních debat o změně mediální legislativy je i návrh tzv. memoranda, ve kterém se specifikuje rozsah služeb popsaných v zákoně. Navíc novela zákona zavádí veřejné posuzování každé nové významné služby, takže každý takový záměr bude transparentní.

Kam peníze směřují, bylo jasně vysvětleno. Online distribuce je dnes přirozenou součástí veřejné služby – co projde vysíláním, patří i do online prostoru. Držet rozhlas jen u rádií by znamenalo jeho marginalizaci. Naším cílem je vždy hájit veřejný zájem.

Veřejná služba je dostatečně definována v Zákoně o ČRo a Kodexu ČRo a každoročně až do detailu jednotlivých pořadů specifikována ve výročních zprávách, které Rada ČRo jako orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti za kontrolu činnosti ČRo, předkládá Poslanecké sněmovně ČR i Senátu ČR.

Zákon o ČRo do velké míry definuje i rozsah veřejné služby (např. počet celoplošných stanice a jejich pokrytí, počet regionálních stanic, způsoby šíření). Není pravda, že si rozsah veřejné služby definují managementy médií.

Debata o veřejné službě však kontinuálně probíhá – pravidelně se jí věnují poslanci, senátoři i odborníci na kulatých stolech a seminářích v Parlamentu ČR.

Navíc v souvislosti s projednáváním novel mediálních zákonů vznikly z iniciativy Ministerstva kultury na podzim roku 2023 pracovní skupiny k přípravě tzv. memoranda, které má nově upřesňovat veřejnou službu Českého rozhlasu a České televize v následujícím časovém období (horizont roku 2028). Jednání se účastnili zástupci Ministerstva kultury, veřejnoprávních médií a soukromých vysílatelů.

Média veřejné služby jsou jediná zcela nezávislá – nejsou ovlivněna politickými tlaky ani zájmy majitelů či obchodních partnerů. Komerční média se těmto vlivům ze své podstaty nemohou zcela vyhnout.

Role médií veřejné služby a komerčních médií se liší, což je dobře, protože je tím zajištěna pestrost obsahu. Média veřejné služby mohou tvořit i osvětové a nekomerční pořady, které by jinak nevznikly, a tím plní jedinečnou veřejnou službu.

Poplatek se ze zákona neplatí podle toho, zda se někdo „dívá či nedívá“, ale od samého počátku mediální legislativy je vázán na vlastnictví/ držení/užívání přijímače. Pokud rozhlasový přijímač vlastníte, měl byste poplatek hradit. I když třeba vysílání nesledujete, můžete se s obsahy ČRo setkávat v on line prostředí např. ve formě podcastů. Pokud ani to ne, je existence médií veřejné služby i součást společenské odpovědnosti. Možná to z ní škrobeně, ale média veřejné služby prostě jsou součástí našeho demokratického systému, a to od Sametové revoluce. Jsou i pojistkou toho, že se vždy, když budete potřebovat, dostanete k objektivním a pravdivým informacím.

Není to pravda! Rozhlasový poplatek se stále platí pouze jeden za celou domácnost, ve které je rozhlasový přijímač. Mezi rozhlasové přijímače však díky rozvoji technologií patří i např. mobil, tablet, počítač. Nejen běžné rádio. V domácnosti můžete mít pět mobilů, čtyři rádia, dva počítače, ale rozhlasový poplatek hradíte vždy jen jeden.

Čím dál větší část veřejnosti poslouchá pořady Českého rozhlasu na mobilních telefonech či počítačích. Je tedy správné, aby byl rozhlasový poplatek vázán i na tyto přístroje. Rozšíření definice rádia na přístroje s internetovým připojením je i věc solidarity. Za veřejnou službu by neměla platit jen starší generace s klasickými rádii, ale i mladé domácnosti.