Veřejná služba je dostatečně definována v Zákoně o ČRo a Kodexu ČRo a každoročně až do detailu jednotlivých pořadů specifikována ve výročních zprávách, které Rada ČRo jako orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti za kontrolu činnosti ČRo, předkládá Poslanecké sněmovně ČR i Senátu ČR.

Zákon o ČRo do velké míry definuje i rozsah veřejné služby (např. počet celoplošných stanice a jejich pokrytí, počet regionálních stanic, způsoby šíření). Není pravda, že si rozsah veřejné služby definují managementy médií.

Debata o veřejné službě však kontinuálně probíhá – pravidelně se jí věnují poslanci, senátoři i odborníci na kulatých stolech a seminářích v Parlamentu ČR.

Navíc v souvislosti s projednáváním novel mediálních zákonů vznikly z iniciativy Ministerstva kultury na podzim roku 2023 pracovní skupiny k přípravě tzv. memoranda, které má nově upřesňovat veřejnou službu Českého rozhlasu a České televize v následujícím časovém období (horizont roku 2028). Jednání se účastnili zástupci Ministerstva kultury, veřejnoprávních médií a soukromých vysílatelů.

V evropských státech veřejnost financuje média veřejné služby všude, liší se jen způsob. Nejlepší z pohledu předvídatelnosti a finanční nezávislosti na aktuální politické moci je financování prostřednictvím poplatků. Ty vytvářejí přímou vazbu mezi médii a občany, podobně jako společenská smlouva.

V mnohých sousedních státech s podobnou tradicí, např. v Německu nebo Rakousku, se platí rozhlasový a televizní poplatek. Platí jej každá domácnost bez ohledu na to, zda vlastní televizor nebo rádio.

Financování ze státního rozpočtu je rizikové – politické vlivy mohou ovlivnit nezávislost, objektivitu i vyváženost médií. Také hrozí postupné snižování rozpočtů, což ukazují zkušenosti ze zahraničí. Evropské směrnice (nově EMFA) navíc doporučují, aby financování veřejnoprávních médií bylo transparentní, předvídatelné a nezávislé na politice, což poplatky splňují nejlépe.

Také se někdy objevuje argument, ať lidé platí jen to, co konzumují. Jenže veřejná služba není streamovací služba. Měla by být - i podle renomovaných právních výkladů, k dispozici a dostupná všem. Systém založený na obdobě „paywallu“ bude vždy znamenat určitou bariéru – i pro lidi, kteří poplatek platí. Každá registrace totiž bariéru vytváří. Dostupnost veřejné služby vnímáme jako důležitou - například ve chvílích krizových situací.

Média veřejné služby jsou jediná zcela nezávislá – nejsou ovlivněna politickými tlaky ani zájmy majitelů či obchodních partnerů. Komerční média se těmto vlivům ze své podstaty nemohou zcela vyhnout.

Role médií veřejné služby a komerčních médií se liší, což je dobře, protože je tím zajištěna pestrost obsahu. Média veřejné služby mohou tvořit i osvětové a nekomerční pořady, které by jinak nevznikly, a tím plní jedinečnou veřejnou službu.

Navíc veřejnoprávní média převyšují soukromá média v pestrosti a rozmanitosti služeb. Na rozdíl od soukromých rádií nabízejí dokumentární řady, pěstují tradiční rozhlasové žánry, jako je rozhlasová hra, a věnují se žánrům, které by komerční sféra nepodporovala z důvodu nízkého zisku. Tím rozšiřují kulturní a informační obzory společnosti.

Není to pravda! Rozhlasový poplatek se stále platí pouze jeden za celou domácnost, ve které je rozhlasový přijímač. Mezi rozhlasové přijímače však díky rozvoji technologií patří i např. mobil, tablet, počítač. Nejen běžné rádio. V domácnosti můžete mít pět mobilů, čtyři rádia, dva počítače, ale rozhlasový poplatek hradíte vždy jen jeden.

Čím dál větší část veřejnosti poslouchá pořady Českého rozhlasu na mobilních telefonech či počítačích. Ze segmentačního výzkumu podcastů (Nielsen) v roce 2023 vyplynulo, že nejobvyklejší je poslech podcastů přes mobilní aplikace, které využívá 58 % dotázaných. Webový poslech ale příliš nezaostává, využívá ho přesně polovina. A zatímco aplikace jsou zejména doménou mladších respondentů (ve skupině 15–34 let dosahuje 75 %), tendence k poslechu online přes web naopak s věkem roste. Alespoň jednou týdně poslouchá podcasty více než pětina české internetové populace a například 78% internetových uživatelů ve věku 18-29 let pro poslech digitálního obsahu využívá smartphone, ať už jde o hudbu nebo podcasty.

Je tedy správné, aby byl rozhlasový poplatek vázán i na tyto přístroje. Rozšíření definice rádia na přístroje s internetovým připojením je i věc solidarity. Za veřejnou službu by neměla platit jen starší generace s klasickými rádii, ale i mladé domácnosti.

Poplatek se ze zákona neplatí podle toho, zda se někdo „dívá či nedívá“, ale od samého počátku mediální legislativy je vázán na vlastnictví/ držení/užívání přijímače. Pokud rozhlasový přijímač vlastníte, měl byste poplatek hradit. I když třeba vysílání nesledujete, můžete se s obsahy ČRo setkávat v on line prostředí např. ve formě podcastů. Pokud ani to ne, je existence médií veřejné služby i součást společenské odpovědnosti. Možná to zní škrobeně, ale média veřejné služby prostě jsou součástí našeho demokratického systému, a to od Sametové revoluce. Jsou i pojistkou toho, že se vždy, když budete potřebovat, dostanete k objektivním a pravdivým informacím.

I v současnosti jsou od platby poplatku osvobozeni sociálně slabí, osvobozeni jsou lidé i ze zdravotních důvodů, cizinci a některé instituce, jako jsou školy, zastupitelské úřady. Více k tomu naleznete na webu poplatek.rozhlas.cz.

Český rozhlas (ČRo) není státním médiem. Jde o médium veřejné služby zřízené zákonem, ve kterém je tato veřejná služba popsána, a financované z rozhlasového poplatku, který rozhlasu platí přímo veřejnost. To znamená, že ČRo je nezávislý na vládě nebo na státním rozpočtu.

Na fungování ČRo dohlíží veřejnost prostřednictvím Rady ČRo a velké vysílací rady (RRTV). Tyto rady kontrolují činnost rozhlasu, ale nezasahují do obsahu. ČRo je také povinen podle zákona poskytovat objektivní a vyvážené informace a pravidelně si analyzuje například svou politickou vyváženost.

Český rozhlas a Česká televize se každý rok umisťují na čele žebříčku zpravodajských médií, kterým lidé nejvíce věří. Tyto výzkumy zveřejňuje pravidelně například Reuters Institute. Média veřejné služby jsou pak tradičně nejdůvěryhodnějším zdrojem informací i v rámci celoevropských výzkumů Evropské vysílací unie (EBU). Rádio jako takové je pak v Evropě podle výzkumů EBU nejdůvěryhodnějším media typem vůbec.

Český rozhlas hospodaří odpovědně, což dokládají každoroční Výroční zprávy o hospodaření, schválené Poslaneckou sněmovnou ČR a Senátem ČR.

Od roku 2005 se poplatek 45 Kč měsíčně nezvýšil, přesto jsme rozšířili nabídku služeb: nové regionální a digitální stanice, zpravodajský server iRozhlas.cz a audio portál mujRozhlas. To vše díky pečlivému nakládání s rozpočtem.

Každý si může o našem hospodaření udělat vlastní obrázek – všechny informace jsou veřejné. Detailní informace o rozpočtu jsou dostupné zde.

Stejně jako občané Česka, tak i soukromé firmy nesou svůj díl odpovědnosti za demokratické zřízení v naší zemi. Tento systém přináší naopak i podnikatelskému sektoru řadu výhod. Je proto správné, že se firmy mají podílet na financování médií veřejné služby, která jsou jednou z opor demokracie v ČR.

Český rozhlas od roku 2005 hospodaří s poplatkem 45 korun měsíčně. Díky ochotě lidí poplatek hradit hospodaří s rozpočtem zhruba 2,3 miliardy korun ročně, ze kterého financuje provoz svých 25 stanic, zpravodajského serveru iROZHLAS, audio portálu mujRozhlas a mnoho dalších služeb. Chod Českého rozhlasu zabezpečuje téměř 1400 zaměstnanců. Jen díky tomu může rozhlas poskytovat široký informační servis včetně zpráv od našich zahraničních zpravodajů či investigativců, vyrábět i náročné literárně – dramatické a hudební pořady či dokumenty a také udržovat pro další generace neocenitelné bohatství v podobě audio archivu, který je nedílnou součástí historie naší země.

Aby byl ČRo relevantní, musí působit i v online prostoru. Je to jeho povinnost – veřejná služba bez posluchačů nemá smysl. Internet je přirozenou platformou pro distribuci obsahu, stejně jako u všech vyspělých médií veřejné služby v Evropě.

Co je veřejná služba, najdete zde: veřejná služba ČRo.

ČRo rozvíjí své internetové platformy – Rozhlas.cz, iRozhlas.cz a mujRozhlas.cz – a bude pokračovat i v podcastové tvorbě, kterou nabízí od roku 2005. Podcasty tvoří z 99 % pořady vyrobené pro rozhlasové vysílání, jen jsou v online distribuci k dispozici tzv. na vyžádání v čase, kdy se je rozhodnete poslouchat.

V konkurenčním prostředí fungují všechny instituce, organizace či firmy. Na principu zdravé konkurence je postaven i duální vysílací systém v ČR – tedy koexistence veřejnoprávních a soukromých médií. Média veřejné služby disponují financováním z poplatků, protože zajišťují veřejnou službu v celé šíři. Věnují se i žánrům, které privátní média nikdy vytvářet a rozvíjet nebudou, oslovují kromě většinového publika i publikum menšinové – ať už z hlediska národnostního či sociálního. Proto má také rozhlas široké portfolio stanic, aby jím poskytovaná veřejná služby byla co nejkomplexnější. Pro Český rozhlas není prioritním měřítkem úspěšnosti poslechovost jeho stanic, ale kvalita a pestrost programu, který nabízí.

Obavy, že ČRo použije prostředky na „budování konkurence“ v online, už byly vyvráceny. Součástí aktuálních debat o změně mediální legislativy je i návrh tzv. memoranda, ve kterém se specifikuje rozsah služeb popsaných v zákoně. Navíc novela zákona zavádí veřejné posuzování každé nové významné služby, takže každý takový záměr bude transparentní.

Kam peníze směřují, bylo jasně vysvětleno. Online distribuce je dnes přirozenou součástí veřejné služby – co projde vysíláním, patří i do online prostoru. Držet rozhlas jen u rádií by znamenalo jeho marginalizaci. Naším cílem je vždy hájit veřejný zájem.

Český rozhlas mnohokrát deklaroval, že se nijak nebrání tomu, aby spadal pod kontrolu NKÚ. Jsme si vědomi toho, že hospodaříme s veřejnými penězi. Pro tento krok je však nutná změna Ústavy ČR.

Rozhlasový poplatek má být navýšen na 55 korun měsíčně, tedy o 10 korun. Tato částka nemůže žádnou domácnost dostat do ekonomických problémů. Zároveň platí, že od hrazení rozhlasového poplatku jsou dle zákona stále osvobozeny vybrané skupiny obyvatel – sociálně slabé domácnosti a lidé s handicapem.

Indexace rozhlasového poplatku je součástí takzvané velké mediální novely. Jde o mechanismus, kterým se na základě nařízení vlády valorizuje poplatek o šest procent, pokud inflace tři roky po sobě činí minimálně šest procent. Toto ustanovení zákona je důležité z hlediska budoucí stability a předvídatelnosti financování médií veřejné služby. Zaručuje ČRo a ČT, že budou moci nadále poskytovat své služby ve stávající šíři. Kvůli posílení jejich financování tak již nebude nutné znovu otevírat znění zákona o ČRo a ČT a absolvovat celý složitý legislativní proces.

Ano. Návrh novely je plně v souladu se Sdělením komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání a plně v souladu s „právem“ EU. Široce a zevrubně pojatou stížnost na nedovolenou státní podporu vůči České republice podali v roce 2022 k Evropské komisi představitelé komerčního rozhlasového vysílání. Stížnost se týkala mnoha aspektů činnosti ČRo, ale ÚOHS ani Evropská komise neshledaly ani v poplatcích, ani v činnosti Českého rozhlasu nedovolenou státní podporu. Legislativa EU vymezuje veřejnou službu velmi široce – z hlediska služeb i distribučních platforem. Jasnou podporu a ochranu médiím veřejné služby vyjadřuje i Evropský akt o svobodě médií (EMFA).