Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Český rozhlas

Na co se ptáte

Nabízíme odpovědi na nejčastější dotazy, které vás zajímají v souvislosti s veřejnou službou a financováním Českého rozhlasu.

Otázky a odpovědi

Společně jsme Český rozhlas

Platí to

Osobnosti

Na co se ptáte

Nabízíme odpovědi na nejčastější dotazy, které vás zajímají v souvislosti s veřejnou službou a financováním Českého rozhlasu.

  • Proč mám platit rozhlasový poplatek, když Český rozhlas neposlouchám?

    Média veřejné služby jsou jedním z pilířů moderní společnosti. Jsou tu pro všechny, ať jste, nebo nejste konzumenti zpravodajství, literárně-dramatické tvorby, regionálního vysílání, služeb v krizových situacích, kultury či vzdělávání, programů pro menšiny či archivních fondů. Neplatíme je proto, že je každý den všichni využijeme, ale proto, že je jako společnost potřebujeme.

    Financování prostřednictvím rozhlasových a televizních poplatků stojí na principu solidarity, podobně jako veřejné osvětlení, zdravotnictví, či bezpečnost státu. Nemusíte Český rozhlas poslouchat denně, pokud jej ale potřebujete vy nebo vaše rodina, je k dispozici.

  • Jaká je role veřejnoprávních médií?

    Český mediální trh se zakládá na tzv. duálním systému, který počítá s médii veřejné služby na straně jedné a se soukromými médii na straně druhé. Tyto typy médií se liší řadou charakteristik: účelem, rolí a také financováním.

    „Zákazníkem“ médií veřejné služby je veřejnost. Účelem je informovat, vzdělávat a bavit, zatímco soukromá média jsou založena s primárním cílem tvorby zisku pro své majitele. Veřejnoprávní média se musí řídit přísnými etickými a žurnalistickými pravidly, zatímco soukromá média se řídí především snahou o co nejvyšší sledovanost, poslechovost či čtenost. Tyto skutečnosti se odráží na skladbě programu, výběru témat a jejich zpracování.

    Média veřejné služby jsou tu pro všechny a svou nabídkou mají oslovit velkou šíři skupin obyvatel, včetně pokrytí nekomerčních témat, o která by soukromá média přirozeně neměla zájem z důvodu ekonomické nevýhodnosti. Na rozdíl od soukromých rádií nabízí Český rozhlas například dokumentární řady, pěstuje tradiční rozhlasové žánry, jako je rozhlasová hra, a věnuje se vysílání pro regiony, menšiny, děti nebo seniory.

  • Proč se veřejnoprávní média neuživí sama?

    Na financování médií veřejné služby se v řadě zemí podílí také komerční činnost. Téměř nikde to ale není hlavní nebo převládající způsob financování. I v České republice je komerční činnost ve velmi malé míře povolena. U Českého rozhlasu je to na celoplošných stanicích jedna minuta reklamy a sponzoringu denně, na regionálních stanicích dvě minuty.

    V případě, že by média veřejné služby nebyla financována z veřejných zdrojů a musela by spoléhat na příjmy z komerční činnosti, například reklamy, došlo by k zásadní změně jejich charakteru. Obsah i způsob realizace vysílání by mohl podlehnout ekonomickým tlakům; došlo by k narušení přímého vztahu mezi poplatníky a veřejnoprávními médii.

    To je také důvod, proč je poplatkový systém pro veřejnoprávní média nejvhodnější – umožňuje nejvyšší možnou míru nezávislosti jak na politickém vlivu, tak na ekonomických tlacích.

  • Většina zemí EU poplatek nevybírá. Není systém poplatků už přežitek?

    Modely financování veřejnoprávních médií se v Evropě liší, nicméně tam, kde jsou média přímo závislá na státním rozpočtu, roste riziko politického vlivu. Hovoří o tom příklady ze zahraničí, které nám zprostředkovává Evropská vysílací unie (EBU).

    Poplatky naopak nadále používají země, které jsou Česku geograficky, historicky i kulturně blízké, například Německo, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, ale ze vzdálenějších států také Velká Británie nebo Švýcarsko.

    Poplatkový systém financování je také ekonomicky stabilní, předvídatelný a přispívá nejvíc do pomyslného evropského rozpočtu. Zkrátka tam, kde se platí poplatky, mají veřejnoprávní média nejvíce prostředků, nejsilnější a nejstabilnější postavení.

    Proto říkáme, že pro změnu financování médií veřejné služby v Česku není žádný racionální důvod.

  • Proč by měla financováním ze státního rozpočtu trpět nezávislost veřejnoprávních médií?

    V některých zemích Evropy došlo ke změně financování z poplatkového systému na úhradu ze státního rozpočtu. Děje se tak tak především z politických důvodů nebo v případě nízkého výběru poplatků. Toto není případ České republiky – zde je velmi vysoká platební morálka, jedna z nejvyšších v Evropě.

    Čeští poplatníci navíc dobře akceptovali i navýšení poplatku – po poslední úpravě se k platbě do konce roku 2025 nově přihlásilo přes 200 tisíc fyzických osob a více než 17 tisíc firem.

    Financování z rozpočtu je oproti tomu většinou nutné každoročně schvalovat, častěji dochází meziročně k poklesu a může být závislé na výkonu ekonomiky. Redakční práci a rozhodování tedy může ovlivnit každoroční vyjednávání o rozpočtu. Proto právě poplatky nejlépe chrání nezávislost a důvěryhodnost veřejnoprávního vysílání.

  • I jiné veřejné instituce jsou placené z rozpočtu a jsou nezávislé, např. soudy. Proč to tak nemůže fungovat i u veřejnoprávních médií?

    Nezávislost soudů zaručuje Ústava, která odděluje moc soudní od moci výkonné a zákonodárné. Nezávislost samotných soudců je v našem právním řádu zaručena na osobní i institucionální úrovni. Oproti tomu je nezávislost médií veřejné služby tvořena nezávislou redakční prací, organizačním uspořádáním a skrze financování.

    U veřejnoprávních médií proto zajišťuje nezávislost nejen dohled Rady Českého rozhlasu – kontrolního orgánu zastupujícího veřejnost, který kontroluje hospodaření a dodržování zákona –, ale především financování mimo státní rozpočet.

    V zemích, kde jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu, pak ale existují další „pojistky“, které zaručují vyšší míru nezávislosti. Jedná se například o zakotvení v ústavě, dlouhodobě nastavené parametry financování nebo také rozsáhlý systém rad a dozorových orgánů, jejichž mandáty přesahují jedno funkční období politiků.

  • Kontroluje někdo financování Českého rozhlasu?

    Často slýcháme, že hospodaření veřejnoprávních médií nikdo pořádně nekontroluje. Ve skutečnosti je to naopak. Český rozhlas patří mezi dlouhodobě a systematicky kontrolované veřejné instituce v zemi.

    Kontrola probíhá průběžně během celého roku a na několika úrovních zároveň.

    • Základní dohled vykonává Rada Českého rozhlasu, která zastupuje veřejnost. Ta schvaluje rozpočet i výroční zprávu a hlídá, aby bylo hospodaření v souladu se zákonem.
    • Její Dozorčí komise pravidelně pracuje s detailními ekonomickými podklady – kontroluje rozbory hospodaření, smlouvy, faktury, marketingové výdaje i informace o probíhajících sporech.
    • Výsledky hospodaření v podobě výroční zprávy každoročně ověřuje nezávislý externí auditor.
    • Výroční zprávu následně schvalují poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Doposud ji každý rok schválili bez výhrad.
    • Nastavení vnitřních procesů dále kontroluje interní audit. A výroční zprávu schvaluje Poslanecká sněmovna.

    Kontrola tedy existuje, je víceúrovňová a dlouhodobá.

    Český rozhlas se navíc nebrání ani kontrole Nezávislého kontrolního úřadu (NKÚ).

  • Nenadržuje Český rozhlas některým politickým stranám?

    Redakční práce je nezávislá na tom, kdo zrovna vládne, a to díky poplatkům a transparentně nastaveným kontrolním mechanismům. Mezi ty patří využití dvou na sobě nezávislých zdrojů, několikanásobné editorské kontroly, interní audity.

    Vysílání ČRo splňuje přísné požadavky, které na něj klade Zákon o ČRo i Kodex ČRo. Rada ČRo, která kontroluje nezávislost Českého rozhlasu a kterou tvoří zástupci veřejnosti, nekonstatovala v posledních letech ani jedno porušení Kodexu.

    Nezávislost ČRo dlouhodobě potvrzují i externí měření důvěry: podle Digital News Report od Reuters Institute patří Český rozhlas mezi nejdůvěryhodnější zpravodajská média v Česku. Obdobně je Český rozhlas nejdůvěryhodnějším médiem v zemi i podle průzkumu agentury STEM, věří mu 56 % veřejnosti, obdobně jako je to u prezidenta republiky.

    ČRo navíc v září 2025 získal mezinárodně auditovaný certifikát Journalism Trust Initiative, který hodnotí transparentnost a nezávislost redakčních procesů.

  • Je vůbec jasně definováno, co by veřejnoprávní média měla plnit? A co naopak ne?

    Objevují se tvrzení, že role médií veřejné služby není dostatečně a jasně definována. Naopak – je jasně vymezena zákonem, Kodexem ČRo i Memorandem o naplňování veřejné služby na dalších 5 let.

    Zda tuto roli Český rozhlas plní, je každoročně vyhodnocováno ve výroční zprávě, která se předkládá poslancům ke schválení. Doposud bez jakýchkoliv námitek.

    Jistou metrikou dobrého výkonu na poli veřejnoprávnosti je také poslechovost, kde dlouhodobě patříme k lídrům trhu. Například Český rozhlas Radiožurnál je již pátým rokem v řadě nejposlouchanější stanicí v denním poslechu.

    Český rozhlas má modelovaný dosah až 40 % ze všech obyvatel ČR. Stejně důležitá je důvěra veřejnosti, která je na úrovni téměř 60 %, obdobně jako u prezidenta republiky, a je nejvyšší ze všech médií v České republice.

  • Neměla by veřejnoprávní média více šetřit?

    Média veřejné služby mají šetřit stejně jako domácnosti či stát. Také proto Český rozhlas v posledních letech realizoval řadu úsporných opatření v personální oblasti, provozu i distribuci. Zefektivnili jsme rovněž výběr rozhlasových poplatků, čímž se snížily náklady na jejich správu. Díky odpovědnému hospodaření jsme při neměnné výši poplatku v minulých letech dokázali rozšířit nabídku služeb – například o stanici Radiožurnál Sport či nové regionální stanice.

    Fungujeme v pevně daném rozpočtu a další výrazné škrty by se již nevyhnutelně promítly do kvality a rozsahu služby, kterou poskytujeme veřejnosti.

Z médií

Archiv